Nářadí
Před nějakým časem jsem sepsal článek o nářadí, které používám. Protože jsem od té doby svůj arzenál doplnil a navíc je nářadí oblíbeným tématem dotazů, vrhnul jsem se na inventuru své výzbroje.
Výzbroj nejčastěji nakupuji zde:
N-šopík - především chirurgické a zubařské nástroje, speciální přípravky 3Detail
pojezdy.eu - nářadí Fohrmann, vrtáky, výstružníky a závitníky
GME - vše na pájení.
Abychom také trochu přispěli, zadali jsme do výroby modelářské zástěry pro zachytávání padajících součástek. K dispozici budou v lednu 2016.
Pájení
Páječek jsem vyzkoušel hodně, nakonec jsem zůstal u 40W pájecího pera Solomon a plynového hořáku. Výběr páječky je velmi osobní záležitost, důležité je, jak padne do ruky a na co je člověk zvyklý. Těžko se doporučuje. Pájecí pero jsem si vybral podle vyššího výkonu - mé 0.5 mm plechy jen tak něco neprohřeje. U plynového hořáku jsem začínal s levnými výrobky, šetřit se ale nevyplatilo. Zvážit je potřeba ergonomie, snadnost zapálení/zhasnutí a možnost regulace.
Pájka: klasická Sn60Pb40 nebo podobné o průměru trubičky 1 mm - menší průměr usnadňuje odebrání malého množství (neb přidat lze snadno, ubírá se těžko). Dále pužívám Pb48Sn32Bi20 od firmy Elchemco, která má nižší teplotu tavení (cca 160 °C) a tak s ní pájím tam, kde nechci uvolnit předchozí spoje. Kousek přikládám do stavebnic.
Jedna věc, bez které bych se neobešel - Neutrální pájecí kapalina Elchemco. Bez ní bych snad už nic nespájel... Nanáším jemným modelářským štětečkem.
Po pájení součástky koupu v isopropylalkoholu (IPA). Odmastí a odstraní zbytky pájedel. Očistění pomáhám mechanicky dětským štetcem s hrubým chlupem. K dispozici mám i ultrazvukovou čističku, IPA a štetec ji ale z výsluní vytlačily.
Práce s plechem
Vezmu to podle obrázků... Mému pracovišti dnes kralují chirurgické nástroje, které se osvědčily díky jejich robustnosti a trvanlivosti (chemii v kombinaci s plamenem jentak něco dlouho nepřežije) . Součástky vystřihávám z rámečků malými zahnutými nůžkami, klasikou je pinzeta a opravdovým králem je pean - jedna z pár věcí, bez které bych se neobešel. Mezi chirurgii se připletla cihlička pro pájení - univerzální přítel.
Exkurze oddělením chirurgie pokračuje... velké nůžky, které si hravě poradí s 0.5 mm mosaznými plechy. Dále zubařský hák (jak ten mě stále děsí) na čistění rohů a protahování drážek a skalpel. Skalpel se hodí na odstraňování můstků z jemných dílů, ale i k začisťování převodů a občas i jako páčidlo.
A teď pár speciálů od 3Detailu. Ohýbačka na madla a vůbec slabší dráty, ohýbačka na lepty s ramínkem a "roh" na pravý úhel.
Pilníky od Fohrmannu - jedna z věcí, kde jsem zjistil, že šetřením jsem si ubližoval. Ten pocit, když jsem poprvé pracoval s pořádným pilníkem - k nezaplacení. Brusná guma a "pero" s páskou brusného papíru - praktické do ruky. Hlavní tíhu práce nesou pilníky. Pro lepší přilnavost barev mosaz neleštím.
Kleště. Další oblast, kde nešetřit. Kleště s hladkými čelistmi Proskit na ohýbání dílů. Jsou z kvalitního materiálu (nerez ?) a tak zůstávají hladké a s ostrou hranou. Neškodí jim ani chemie. Dále pořádné štípačky. Začínal jsem s levnými a ty neuměli střihnout 0.3 mm ocelový drát, aniž by jeho konec nerozplácli... takový pak nejde prostrčit 0.3 mm dírou. K vzteku. Nešetřit. A nakonec kleště s úzkými čelistmi - dostanou se leckam a krásně se s nimi tvaruje struna.
Pár specifik pro moje stavebnice - závitníky M2, M1.6 (v bezva ocelovém sklíčidle) a M1. Vrták 0.3 mm v hliníkovém sklíčidle. Vrták je vyztužený mosaznou trubičkou - stále se dostane všude a neláme se jen tak. A další nepostradalený bojovník proti zbytečnému stresu - chňapátko na šrouby. Koupil jsem si ho kdysi ve Švýcarsku, je to tuším Fulgurex. Alternativa se dá pořídit u Fohrmanna.
Práci s plechem zakončím digitální šuplérou. Koupil jsem si ji v Tchibo, kdybych o ni přišel, běžel bych pro ni kamkoliv jinam. Mám i "analogovou" šupléru po babičce. Měla jí z ČKD, kde montovala lokomotivy. Tak si ji uchovávám jak cennost a měřím tou digitální. Žiletková pilka. Nepřeřízne jen máloco.
Mechanika
Výstružníky se asi styděli a nenechali se vyfotit. Jinak by byly na prvním místě. Mám jich několik a nejvíce používám ty pro 1.5, 2.0 a 1/8" díry. Jen málo která "díra" pro hřídel se pro hladký chod neobejde bez výstružníku. o úpravě děr v převodech před lisováním ani nemluvím. Výstružníky upínám do sklíčidel. Hlavní tíhu bojů nesou ty ocelové na fotkách. Používám je i na držení hřídelí a podobně. Dalším členem je královské rodiny je stahovák Fohrmann. Dá se s ním i lisovat. Provází mně od úplného začátku.
Šroubováky... co dodat. Super jsou ty jemné a magnetické.
Povrchová úprava
Už jsem to nakousl výše. Úzkostlivě se vyhýbám leštění mosazi před povrchovou úpravou. Snad to není jen pověra, ale věřím, že barva nejlépe drží na pořádně "hnusném", zoxidovaném povrchu. Trochu tomu pomáhám i koupelí v leptacím roztoku na plošné spoje. Po pár vteřinách je povrch pořádně zhnusněný. Barvení v mé dílně ovládla Tamiya. Jako základovku používám Surface Primer na plast a kov a finišuji spreji. Na pojezdy dostatečné a navíc nemusím dílnu přestavovat na stříkací box.
Co tak zhruba s nářadím podnikám jsem snad vystihnul v mých fotonávodech pro stavebnice M152.0 a T334.0.