Jak na pojezdy v domácích podmínkách

Před dvěma roky jsem začal stavět svůj první pojezd. Začínal jsem se šroubováky a svěrákem. Od té doby jsem si pořídil několik pomocníků, bez kterých bych se snad už neobešel. Stále ale pracuji  v "domácích" podmínkách, u psacího stolu a jen s ručním nářadím.
Nářadí a postupy, které budu popisovat, se rozhodně nedají považovat za profesionální nebo ideální. Ale postavit pojezd se vším všudy takto jde - bez velkých nároků na prostor a investice.

Za klíčového hráče ve své dílně považuji mini stahovák firmy Fohrmann katalogového čísla 90 800. Byl to první specializovaný nástroj, který jsem si pořídil. Pokud chcete začít s pojezdy, určitě si něco podobného pořiďte také.
Úkolem, pro který byl navržen je stahování koleček z hřídelí, což s ním samozřejmě jde bezvadně. Při použití stahováku se totiž minimalizuje riziko poškození plastové izolace kolečka. Tímto nástrojem jde stahovat i kolečka, která jsou již namontována v rámu.
Já s ním ale i lisuji. Výhodou je, že čelisti stahováčku se dostanou třeba dovnitř převodovky. To je vidět na obrázku níže, kde lisuji ozubené kolo na nápravu uvnitř nápravové převodovky.

P1010017.JPG

Při lisování místo třetí ruky používám svěrku, která zajistí, že mi osička nevypadne z čelistí. Na obrázku lisuji šnek na hřídelku. Šnekem (nebo čímkoliv jiným, co lisuji) nejprve prostrčím osičku o menším průměru. Poslouží mi pro uchycení v čelistech. Na osičku ještě navleču podložku nebo pouzdro, které zabrání poškození především šneků od čelistí.

P1010017.JPG

Práce s mini stahováčkem má jednu nevýhodu - při některých operacích člověk potřebuje snad několik rukou navíc: stahováček je potřeba držet a utahovat, k tomu ještě držet samotný lisovaný předmět a směrovat do něj čep stahováčku nebo hřídelku... Pro usnadnění jsem si pořídil přípravek Fohrmann 90 823, kterým lze stahovat... 

P1010017.JPG

... i lisovat. Pro lisování převodů si budu muset buď upravit opěru tohoto přípravku nebo nechat vyrobit novou, s otvory potřebných průměrů přesně proti šroubu. Hlavním účelem tohoto přípravku je přesné doladění rozkolí, což jde skvěle - máte volnou ruku pro šupléru.

P1010017.JPG

Při lisování převodů mi opravdu usnadnilo život používání výstružníků. Pořídil jsem si dva - jeden pro 1.5 mm a druhý pro 2.0 mm - což jsou dva nejběžnější průměry hřídelí. Výstružníkem si upravuji díry v převodech před lisováním. Jemně a opatrně díry zvětšuji, dokud nelze hřídelka nasunout do části díry. To usnadní především samotné lisování - není potřeba takového tlaku, nehrozí poškození - ale i upnutí do přípravku nebo stahováku, kdy už s ozubeným kolem a hřídelkou můžete pracovat jako s jedním kusem a pouze dolisovat.
Výstružník lze upnout do sklíčidla, což ale nepoužívám. Takto je práce s ním skutečně jemná. Díry lze zvětšit vždy, zmenšit ale ne... Vyplatí se zvětšovat postupně po malých krůčcích a průběžně zkoušet.

P1010017.JPG

Pomocníkem, který si získal okamžitou oblibu je ruční sklíčidlo Fohrmann 53 145. Má čtyři upínací hlavy pro různé průměry upínaných nástrojů.

P1010017.JPG

Nejen že se s ním dobře vrtá, do sklíčidla jde upnout i opracovávaný předmět - třeba hřídelka při řezání nebo i celá převodovka. Na obrázku je vidět doplňková upínací hlava (různé průměry na obou koncích), která je schována v pouzdru uvnitř sklíčidla.

P1010017.JPG

Když už jsem u upínání, tohle se také hodí... Tento nástroj používají hodináři, já jsem narazil na mašinkářský od firmy Fulgurex.

P1010017.JPG

Teď trochu k leptům. Na ohýbání dílů, které jsou v mých stavebnicích, postačí prsty a malé kleště, nejlépe s hladkými čelistmi.
Pokud je ale potřeba ohnout delší díl, třeba lokomotivní rám, chce to trochu víc. Nejdříve jsem si pořídil ohýbačku leptů, ta ale na silnější plechy a opravdu dlouhé kousky moc praktická není. Pro tento účel používám malý svěrák vybavený dvěma hliníkovými "L" profily. Mezi profily upínám lept a ohýbám pomocí ocelového pravítka nebo úhelníku.
Výhodou je, že profily lze upravit na míru ohýbaným dílům.

P1010017.JPG

Ohýbačka pro "jemnější" práci...

P1010017.JPG

Páječku jsem si pořídil v OBI. Je to základní model s výkonem 30W. Co považuji za klíčové je "hranatý" hrot. Při pájení rohových spojů spolehlivě prohřeje oba spojované díly (třeba i matku pájenou k plechu), plochou částí hrotu se dobře prohřívají i ploché spoje.
Že čistota je půl zdraví platí i pro pájení. Hrot je potřeba stále čistit navlhčenou houbičkou.
Pájky používám dvě - jednu klasickou Sn-Pb a jednu s nízkou teplotou tavení Sn-Pb-Bi - obojí od Elchemco. Kombinace těchto dvou pájek usnadňuje život pokud jsou dva spoje blízko sebe - první pájím klasikou, druhý pájkou s nízkou teplotou tavení. Riziko, že první spoj povolí, se tak snižuje na minimum. Coby tavidlo používám Neutrální pájecí kapalinu od Elchemco.

P1010017.JPG

Pomocníci při pájení pouzder do rámů - hřídel příslušného průměru pro udržení souososti a pinzeta coby svěrka pro zajištění pozice.

P1010017.JPG

Spájené lepty čistím isopropyl-alkoholem a upravuji pilníky nebo brusným papírem. Pro dokonalý výsledek ještě používám kartáček ze skelných vláken Fohrmann. Práci znepříjemňují úlomky vláken, které se rády zapichují do kůže. Chce to rukavice a následně vše dobře očistit.

P1010017.JPG

Pro připomínky, doplnění nebo otázky přikládám poznámkový bloček: